Fotograf Gallery

“Matka” slovenské sociální fotografie, aktivistka a studentka Bauhausu. Nejen tyto role zastávala etablovaná slovenská fotografka Irena Blühová (1904–1991), jejíž tvorba u nás zatím nikdy nebyla prezentována jako komplexní celek.

Výstava Work in Process je výstavou o reproduktivní práci – práci nezbytné a podpůrné, práci, na kterou narazíme všude tam, kde je třeba organizovaně udržovat, práci, která je ale často opomíjená. I v galeriích působí řada pracovnic, které jsou částečně „neviditelné“: žádají o granty, vedou účetnictví, spravují techniku, instalují, deinstalují a hlídají výstavy, uklízí, starají se o sítě. Tohle všechno chce výstava zviditelnit s vědomím toho, že se možná stává další z řady výstav o péči.

Výstava představuje kolaborativní projekt, který je tematickým rozšířením letošního Fotograf Festivalu. V instalaci kombinující zvuk, obraz generovaný umělou inteligencií s keramikou se umělci dotýkají současného chápání mýtu v postdigitální společnosti.

Všímat si a bedlivě sledovat. Přehodnocovat a promýšlet. Naslouchat ostatním i sama sobě. Postavit se beznaději.

Závěrečné práce vystavené v galerii Fotograf spojuje citlivost vůči okolí a vědomí vlastní situovanosti. Studující Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze se rozhlíží kolem sebe a prozkoumávají kontexty, v nichž se nachází. I když nás někdy zvou do zdánlivě soukromých prostředí a intimních situací, nakonec se dotýkají generačních i obecnějších témat a reflektují celospolečenské a celoplanetární dění.

Skupinová výstava Uvolněné atomy volně navazuje na téma zviditelnění neviditelného. Zatímco rentgenogramy, fotografie vzniklé za použití uměle vytvořeného gama záření, pronikají dovnitř rentgenovaných předmětů a odhalují jejich vnitřní strukturu, vybraná díla současných autorů*rek zachycují naděje vkládané do mírového využití energie i obavy s ní spojené. Vedle autorsky pojaté dokumentace historických radiogramů a popularizačních i avantgardních knih, představí výstava projekty, které prozkoumávají velkolepé modernistické projekty a zpřístupňují prostředí atomových reaktorů i izolovaná místa zasažená jadernou katastrofou.

Sval, steak, kůže, useň: různá označení pro podobná uspořádání buněčných tkání. Výstava Nekonečné vajíčko se zamýšlí nad tvořením a oddělováním prostřednictvím množení, výroby a těžení biologické hmoty, ukazuje těla a identity jako teritoriální stavební materiál a pohrává si s tekutostí hranice mezi přirozeně zplozeným a uměle zhotoveným.